Jste zde

Historie

HISTORIE CHABAŘOVIC

Stará radnice

Město Chabařovice prošlo v minulosti tak neobvyklým a v určité době dynamickým vývojem, který nemá na Ústecku srovnání. Původně klidná zemědělská obec, čítající kolem tisícovky obyvatel se ve velmi krátké době přeplnila na sedmitisícovku. Stálo za tím uhlí. Po vynálezu parního stroje se tato energetická surovina stala téměř všemocnou.  Velké zásoby uhlí ležící pod městem a v jeho okolí prakticky rozjely průmysl celého Ústecka. A to i za pomocí cizího kapitálu. Ve městě se usídlily filiálky prestižních bankovních domů, jakými byla např. Drezdner bank, ale i Anglobanka. Přišel sem i velmi kvalitní personál, především technický, zejména vyškolený prestižní Freibergskou univerzitou. I v Chabařovicích byla poté z podnětu ministerstva zřízena odborná technická škola. Ve městě začaly působit instituce okresního formátu včetně soudu, pro který byla zvlášť vystavěna budova naproti radnici. Město mělo dva kostely a několik kapliček. Život zde pulzoval velmi zeširoka i díky desítkám hospod, které zde rostly jako houby po dešti. No ale ke konci této slavné éry v době nedávno minulé již měly kostely na pultech připravenou partituru k rozehrání městského umíráčku. Na štěstí se tak nestalo.  Ale od počátku. Město Chabařovice má dnes s místní částí Roudníky celkem 2500 obyvatel. Rozprostírá se na rovině, kde největší „horou“ je nedávno rekultivovaná skládka Chemičky. Zato má přebytek vodních ploch, které ovlivňují místní mikroklima. Kromě rybochovného zařízení s koupalištěm a chaťákem, mají všechny ostatní původ v důlní činnosti. Posledním případem je nedávno zatopená zbytková jáma Lomu Chabařovice s názvem Jezero Milada, rozlohou srovnatelná s Máchovým. Kromě Srbsko - Lužické cesty městem neprocházela žádná významná komunikace, proto na rozdíl od sousedních Trmic či Chlumce zde nevzniklo hradiště ani zámek. To mělo vliv na správní uspořádání města, které jednou patřilo pod Hrad Bílinu, také Osek, ale i Chlumec. V době nedávné byly dokonce vedeny snahy o připojení Chabařovic k Ústí n/L. Město za dobu své existence několikrát změnilo svůj název a má v pořadí již druhý městský znak.  Válečné konflikty zde připomíná několik pomníků včetně těch z doby husitské i napoleonské. Nejvýrazněji se do osudu města zapsala válka poslední, po níž bylo obyvatelstvo hlásící se k německé národnosti, a těch byla většina, odsunuto.  Pro existenci města byla pak rozhodující změna společenských poměrů, kdy po roce 1989 byla vystavena stopka rozvojovému Lomu Chabařovice. Původně začmoudlé, stavební uzávěrou poznamenané město, se začalo výrazně měnit. Dobře vedenou komunální politikou, včetně výhodně stanovených stavebních podmínek se zastavil úbytek obyvatel města, které se začalo rozrůstat. Vznikly nové obytné čtvrti, dětská hřiště. Velmi citlivě byl zrekonstruován historický kulturní dům Zátiší. Velkou tradici zde má sport, provozovaný na kvalitních sportovištích. Město má i dobrou nabídku k oddechu. Nové či obnovené parky, lesoparky, kulturní vyžití, koupaliště, a dokonce i nové Jezero Milada, jehož potencionál teprve čeká na široké využití. Výhodná je i poloha města na rozhraní okresů mezi městy Ústí nad Labem a Teplicemi. Chabařovice se staly městem rozvojovým, perspektivním, kde se dá určitě plnohodnotně žít.                                Stanislav Sochocký

                                          


Chabařovice

Chabařovice mají dnes s místní částí Roudníky celkem 2500 obyvatel. Rozprostírají se na rovině, pod Krušnými horami. Májí přebytek vodních ploch, které ovlivňují místní mikroklima. Kromě rybochovného zařízení s koupalištěm a "chaťákem", mají všechny ostatní původ v důlní činnosti. Posledním případem je nedávno zatopená zbytková jáma Lomu Chabařovice s názvem Jezero Milada, rozlohou srovnatelná s Máchovým.

Kontakty